Nej zážitky
z našich plaveb na Feře
Kačka na dinghy, pod tímto úvodem se vlastně skrývají dvě nezapomenutelné chvíle.První je když jsme poprvé vezli čtyřměsícní Kačenku na Feru. Bylo to na Martiniku. Kačenka, unavená a mrzutá po dlouhé cestě z Čech se po naloďění na naší “Judy” úplně rozzářila a začala vrčet jako náš motor, hrozně se tomu žulila a dobrá nálada jí vydržela celý večer. Později jsme seděli na palubě Fery a Katy koukala na hvězdy a světélka kolem, které nikdy předtím neviděla a všichni jsme byli dokonale štastní…Podruhé to bylo na Guadelope a Kačence byl rok a půl. Nejdřív začala “řídit” člun na volnoběh, pak pečlivě střídala plný plyn a volnoběh v co nejkratším intervalu a nakonec přišla na to že když dá “plnej” tak se člun rozjede do skluzu a pak je to teprve ono! Přitom piští radostí, jediná nevýhoda je, že k motoru už nechce nikoho pustit…
Trek na varné jezero, jde pro nás o jeden z nejkrásnějších výletů v Karibiku. Asi čtyřhodinový pochod překrásnou a neporušenou přírodou na ostrově Dominika. Cestou je “pekelný” údolí “Valey of desolation” a na konci druhé největší varné jezero na světě! Kde je to největší a jak je velké??? Nevím. Cestou zpět pak koupel v přírodních termálních bazénech.
Piráti z Karibiku, také jsme se na tři týdny “připletli” k natáčení druhého a třetího dílu Pirátů z Karibiku. Natáčelo se na Svatém Vincentu v zátoce Wallilabou a okolí. Já nakonec dostal “speciální” vedlejší roli “spícího vojáka”. Na filmu jako takovém se to nijak výrazně neprojevilo, nicméně jsem byl osobně seznámen s režisérem Gorem Vrbinskim a měl jsem naprostou volnost pohybu “na place” a opravdu jsem si to taky užil. Také jsem prováděl Johnyho Deppa a Jacka Davenporta po plachetnici Bounty.
Replika legendární plachetnice HMS Bounty, na které se natáčel film Vzpoura na Bounty v roce 1962 a Piráti z Karibiku – Truhla mrtvého muže se potopila v roce 2012 v Atlantickém oceánu. Neštěstí způsobila tropická bouře Sandy.
Největší úlovky, Kingfisch 142cm, Sv.Vincent. Ryba byla větší naž Ondra!
Marlin 210 cm, uloven 5 mil jižně od Sv.Lucie. Přestože chutná výborně, byly jsme rádi, když byl po dvou týdnech konečně sněden! Plachetník 180 cm, uloven poblíž ostrova Ko Rok v Thajsku, sněden za pár dnů – bylo nás na něj dost!
Panamský kanál, jak jinak se dostat z Karibiku do Pacifiku než Panamským kanálem? Plavba tímto dílem je opravdu neuvěřitelná! Kanál je sám o sobě impozantní, člověk si vybaví všechny ty dokumenty, jak se v minulosti budoval a kolik životů to stálo… I cesta lodí je sama o sobě zajímavá! Na palubě musí být min. 6 lidí – 4 k lanům, kormidelník a pilot. Potkávame dost na těsno obrovské lodě a dokovce jednoho krokodýla, těch je prý v jezeře Gatun dost. A co nás čeká za poslední komorou? Pacifik! Přílivy až 6m a spoustu nových dobrodružství!
Bouřky v Indonésii, plavba rovníkovou Indonésií je sama o sobě úžasná! Nicméně pásmo rovníkových tišin úplně nepřeje jachtingu, takže hodně bezvětří a bouřky, plno bouřek! Ve dne to jde, ale v noci to často připomíná peklo! Na druhou stranu, když zrovna plujete mezi dvěma bouřkami pod nebem plným hvězd, má to také své kouzlo! Jednou nám tu uhodilo i do lodě a jednou jsem dokonce viděl něco jako Eliášův oheň! Při rolování geny před bouřkou se zeleně rozsvítil cíp plachty a část otěží kmitající ve větru!
První běloši, v Indonésii se nám stala zvláštní příhoda. S Kačenkou jsem se vydal do jedné vesnice pro naftu. Tam nás čekalo obrovské uvítání a starší ženy před námi padali na kolena a natahovali po nás ruce! Celkem nás mohlo obstoupit asi třista lidí, kteří z nás byly úplně mimo! Až cestou zpět jsme potkali jednu ženu, která mluvila trochu anglicky a která se za ostatní omlouvala – prý jsme zde první běloši! Ještě jsem se snažil upřesnit že poprvé vidí malou blonďatou holčičku, ale prý ne, ani dospělý tu nikdy nebyl… Ta vesnice není ani na mapě, podle mapy jsou zde jen útesy… K dinghy nás doprovodilo “jen” okolo stopadesáti lidí…